Eragon - jedinečné pokračování

Mírumilovné řešení sporů

     Královna Nasuada seděla ve svém trůnním sále. Rozlehlý prostor působil na první
pohled prostě až stroze, ovšem při bližším pohledu návštěvníku neuniklo, že obrovské sochy
a obrazy, vyhlížející až poněkud schematicky – téměř jako nedokončené či pouze načrtnuté -
jsou podle způsobu zpracování a řemeslné úrovně dílem vynikajících umělců. Popravdě těch
nejlepších, které osobně vybrala samotná Nasuada. Umění a umělecká řemesla v posledních měsících začala procházet obdobím nového rozkvětu. Podíl na tom měla nejen královna, která krátce po usednutí na trůn povolala do Ilirey, bývalého Urû´baenu, ty nejlepší
architekty, stavitele, sochaře a malíře, ale také ostatní zámožnější obyvatelé města, kteří si
přáli obnovit krásu svých válkou poničených sídel. Nasuadě však šlo kromě pouhé výzdoby o mnohem víc: Plánovala změnit celkový ráz architektury a tváře města. Chtěla tím dát jednoznačně na vědomí, že Galbatorixova vláda definitivně skončila a s jejím nástupem na trůn nastává počátek nového věku. Obě předchozí epochy nepřinesly definitivní řešení politické situace v Alagaësii. Čas jezdců skončil nestabilitou, rozkolem a bojem o moc uvnitř jejich vlastního společenství a hrůzovláda Galbatorixe byla učiněnou katastrofou pro celou zemi. Nyní bylo každé z šesti říšských území (když počítala i městský stát Teirm) zodpovědné jen samo za sebe. Neexistovali jezdci, kteří by vyřešili každý problém, jenž by se v Alagaësii naskytl. Jediní dva v současnosti existující jezdci jí nebyli nablízku tak, jak by si byla přála. Eragon zakládal kdesi mimo říši budoucí kolonii dračích jezdců a Arya byla vázána svými královskými povinnostmi v Ellesméře. Nasuada přemýšlela o situaci, ve které se momentálně nacházela Alagaësie i ona sama. Král Orinn ještě před pár měsíci prahl po jejím trůnu a ona se právem obávala, že až se situace v zemi dostatečně uklidní, začne se král dožadovat buď dalšího území nebo dokonce následnictví trůnu po Nausadě pro své budoucí potomky, což by ona ovšem nikdy nepřipustila. Nakonec zanechala své neradostné myšlenky v trůnním sále a odebrala se k odpočinku do svých komnat.
     Neodpočívala dlouho, když do místnosti vešla jedna ze služebných:
„Vaše Veličenstvo, nar Garzhvog si přeje s vámi mluvit skrz očarované zrcadlo.“ oznámila
královně Nasuadě.
     „Dobrá přineste to zrcadlo sem!“ rozkázala Nasuada.
     „Rád vás vidím, paní Temnolovkyně“, promluvil k ní ze zrcadla nar Garzhvog poté, co služební
přinesli tento dva metry vysoký a metr široký kouzelný předmět.
     „Také je mi potěšením tě vidět, nar Garzhvogu“, přivítala ho. „Co tě přivádí do Ilirey?“
     „Dobré věci, paní Temnolovkyně. Jedno z vajec, které u nás zanechali Ohnivý Meč a Ohnivý
Jazyk se před pár týdny vylíhlo pro mého bratra, Urgralgra nar Grlaissa.“
     „To je vskutku báječná zpráva, nar Garzhvogu.“ zaradovala se upřímně Nasuada.
Doufala, že příštím jezdcem nebude trpaslík, protože jejich vztah k drakům nebyl tajemstvím,
a poněkud se proto obávala možného nejistého vývoje situace.
     „To ano, paní Temnolovkyně. Považoval jsem za vhodné, abyste o tom věděla. Za měsíc,
až drak Ushremen bude schopný uletět větší vzdálenost, pošlu jej i s nar Grlaissem do
Ellesméry. Královna Arya s tím již počítá. Nyní mě omluvte, musím se s vámi rozloučit. Dnes
se u nás koná turnaj na počest Uluthrek“, omluvil se.
     „Sbohem nar Garzhvogu. Vyřiď, prosím, nar Grlaissovi i Ushremenovi mé upřímné pozdravy“, požádala ho.
     „Vyřídím.“ Obraz nar Garzhvoga zmizel a plocha zrcadla opět začala odrážet pouze Nasuadinu tvář.
     Po několika hodinách se Nasuada opět zabývala každodenními problémy svých
poddaných: špatně hlídanými prasaty, která sežrala úrodu sousedovi a podobnými věcmi,
s nimiž za ní chodili lidé z města a okolí. Náhle uslyšela za dřevěnými dveřmi do trůnního sálu
nějaký hluk. Strážní namířili své halapartny směrem ke vchodu a čtveřice Temných jestřábů,
vedená kouzelníkem, zaujala obrannou pozici před královniným trůnem. Obvykle totiž
nebývalo při běžných audiencích třeba většího počtu Nasuadiných osobních strážců. O pár
sekund později se však obě křídla masivních dveří prudce rozletěla, strážní s halapartnami
odletěli několik metrů zpět a v bezvědomí padli k zemi. Do trůnního sálu se s hněvem
planoucíma očima vřítila rozzuřená Trianna. Havraní vlasy měla rozcuchané a celkově
působila dojmem vražedného přízraku ze zlého snu. Temní Jestřábi postoupili o krok vpřed,
avšak to bylo jediné, nač se v té chvíli zmohli. Tři z nich se v tom okamžiku zhroutili k zemi
a čtvrtý - kouzelník - následoval takřka v zápětí po nich. Nasuada zůstávala klidná. Takovou
situaci dříve či později očekávala. Proto ji také vybavili ti nejlepší kouzelníci patřičnými
ochranami a nikdy neodkládala náhrdelník proti čtení myšlenek - Eragonův dar od trpaslíků,
který jí na rozloučenou věnoval.
     „Trianno! Věřím, že máš pro svůj…“ - Nasuada nemohla najít slovo, které by vystihlo,
co se v posledních chvílích událo. - „..ehm, poněkud rázný příchod omluvu!“
     „Odvolala jste mě z pozice vůdkyně Du Vrangr Gata!“ vykřikla Trianna rozzuřeně. „Proč?“
     Byla to pravda. Nasuada skutečně Triannu odvolala. Důvodem ovšem nebyla
královnina nespokojenost se způsobem Triannina vedení. To bylo naprosto v pořádku.
V nedávné době se však Nasuada rozhodla, že bezpečnější bude vůdce Du Vrangr Gata
v určitých intervalech střídat. Dlouhodobé vedení kouzelnického spolku totiž představovalo
příliš velké riziko koncentrace autonomní moci v rukou jednotlivce. Nikdo z bez
kouzelnických schopností nemohl s dostatečným přehledem tuto moc řídit a kontrolovat
její činy a záměry. Proto se rozhodla, že každé dva roky změní vůdce a obsadí jeho pozici
některým z jí jednoznačně loajálních členů společenství. Byla svědkem toho, jak umí být
kouzla zrádná, jak svodům čarodějného umění lze snadno podlehnout a začít je zneužívat
pro své vlastní záměry. Ostatně nejlepším důkazem této smutné pravdy byl sám Galbatorix.
Musela sice ponechat kouzelníkům jistou omezenou samostatnost, avšak potřebovala je
současně mít pod kontrolou.
     „Trianno, ačkoli nejsem povinna vysvětlovat ti své rozhodnutí, na tvou otázku
odpovím. Myslím, že nadešla doba, kdy si budeš moci trochu odpočinout od tíhy, kterou
neseš na bedrech ode dne, kdy jsi se stala vůdkyní Du Vrangr Gata! Je načase tuto
zodpovědnost postoupit dál! A teď se s tebou musím rozloučit, mám ještě další povinnosti!“,
zalhala Nasuada. Náhle ucítila, jak z ní Eragonův náhrdelník čerpá sílu. Trianna se zjevně pokoušela
ovládnout její mysl, aby odhalila a následně prolomila její magické ochrany, a mohla
Nasuadu zabít. Možná však chtěla královnu jen ovládnout, a znovu se tak nechat jmenovat
na pozici vůdkyně. Tak či tak to byla zrada!
     „Nemá smysl, oč se pokoušíš! Jsem chráněna proti ovládnutí mysli, přestaň!“
promluvila Nasuada klidně
     .Trianna beze slova sebrala meč jednoho z Temných Jestřábů a Nasuada v zápětí
elegantním pohybem vytasila svoji dlouhou dýku. Obě ženy se pustily do boje. Ačkoli jejich
šermířské schopnosti byly na stejné úrovni, královnu znevýhodňovaly dlouhé fialové šaty.
Nemohla dostatečně rychle uhýbat čarodějčiným bleskovým výpadům ani sama útočit.
Nasuadiny kouzelné ochrany se tak rychle vyčerpávaly pro nemožnost zasadit Trianně
rozhodující ránu. Boj byl proto krátký. Trianna svižným pohybem ťala mečem, a způsobila
Nasuadě řeznou ránu na pravém zápěstí. I když rána nebyla hluboká, královně leknutím dýka
vypadla z ruky. Prohrála! Nikdy si nepředstavovala, že skončí takhle: beze svědků,
zavražděna zrádnou ženou, na jejíž pomoc v boji naopak vždy spoléhala. Domnívala se, že
buď padne v bitvě s Galbatorixem nebo zemře stářím. Jiná možnost jí nikdy nepřišla na mysl.
Teď, plna smutku a zklamání očekávala smrtící ránu. Namísto toho však Trianna Nasuadu udeřila plochou čepele do hlavy. Královně se zatmělo před očima a klesla v bezvědomí na kamennou podlahu sálu.