Eragon - jedinečné pokračování

13. Výcvik

  Dny, které strávili na cestách, využili elfové, jezdci a draci k vzájemnému seznámení. Kočkodlaci se drželi stranou a nemluvili s nikým jiným, než s draky. Tedy kromě Solembuma, který samozřejmě dělal doprovod Angele, a prohodil pár slov také s Eragonem, Murtaghem a elfy.

   Owald se ukázal, jako drzoun, který nerespektoval snad nikoho. Po pár hodinách se s ním elfové dokonce odmítli bavit, i přestože tím riskovali hněv mladé dračice Eshi. Eragon z jeho chování usoudil, že si provokování vyloženě užívá, ačkoli to ve skutečnosti nemyslí nijak špatně. Cítil z něj také, že po něčem neustále touží. Později se ukázalo, že Eragona intuice nezklamala, ale že objektem jeho zájmu ve skutečnosti byla pouze trpasličí medovina a vlastně jakýkoli alkohol, kterého dokázal vypít pozoruhodné množství. Jediný, s kým Owald dobře vycházel, byla Angela, s níž trávil mnoho času. Dračice Eshi se od svého jezdce příliš nelišila. Byla velice urážlivá a tvrdohlavá, kvůli každé maličkosti snadno vybuchla. A, stejně jako Owald, i ona výborně vycházela s Angelou. Proto se často stávalo, že ti tři a Solembum si spolu povídali stranou od ostatních. 

   Grlaissa oproti svému lidskému protějšku byl úplně jiný. Ke starším jezdcům, drakům i všem elfům choval hlubokou úctu, a, jako všichni jeho druhu, i on nazýval Eragona Ohnivým mečem a Safiru Ohnivým jazykem. I přesto však nezapřel základní rysy své rasy, jako třeba zvýšenou agresivitu. Například, když Owald začal Eragona provokovat, výjimečně to jednou nebyla Safira, kdo se ho zastal, ale urgalský jezdec. Ten stačil udělat Owaldovi působivou modřinu, než ho Eragon zastavil. Drak Ushremen měl hluboký vnitřní hlas, který mu také přidával na už tak dostatečné vážnosti. Ačkoli měl smysl pro humor, nedával ho příliš najevo. Poněkud zabarvením připomínal Šruikana, protože jeho šupiny byly tmavě zelené a místy dokonce až skoro černé, ale hrozivému šílenému drakovi se povahou nepodobal ani zdaleka.  

   Po několika dnech konečně dorazili do Eliásu. Už na první pohled bylo jasné, že město je obrovské a velice prostorné. Do každé mezery mezi obřími paláci by se vešli dva draci větší, než byl Šruikan! Ani Ellesméra a Ilirea nebyly tak velké! Eragon za celý svůj život viděl jen dvě města, která by se velikostí vyrovnala této ohromné Dračí metropoli – Dorú Areabu a Šur´tugal, nové a zatím prázdné hlavní město země Dračích jezdců. Mladý Stínovrah nebyl jediný, kdo byl Lesním centrem ohromen. Owald stál s otevřenou pusou a nevěřícně zíral na tento úctyhodný výtvor elfských písní. Dokonce i Angela uznale pokývala hlavou, začala postupně prozkoumávat mohutné stromo-domy, jako by snad chtěla zjistit, jestli se do všech vejde i ona. Elfové v čele s Lianou a Blödhgarmem pyšně stáli stranou a s radostí sledovali draky, kteří si vychvalovali prostor mezi stromy. První, kdo se vzpamatovali z ohromení, byli kočkodlaci, kteří se prudce rozběhli všemi směry, a většina z nich se uvelebila v korunách prastarých stromů.

   Mladý vůdce jezdců se usmál. „Nádhera,“ sdělil trpělivým elfům, kteří čekali na nějakou jeho reakci, „myslím, že Eliás je pro tohle nádherné město nejvhodnějším názvem, lepším, než cokoli jiného!“

   „Děkujeme, Eragone. Jsme potěšeni, že se ti náš společný domov líbí,“ prohlásila světlovlasá elfka Fleithen.

   Eragon si již dříve všiml, že elfové se k němu začali chovat důvěrněji, než kdy dřív. Stále více vynechávali oslovení „Stínovrah“, nebo „Královrah“ a přátelsky ho nazývali jménem, se kterým se narodil. Byl jim za to vděčný. Stejně jako k němu, tak i k Murtaghovi se začali chovat, jako by byl jeden z nich. K drakům však stále přistupovali ostýchavě a opatrně, ačkoli i tady v minulých dnech pomaloučku začaly padat nadbytečné zábrany.

   Poté, co se Angela se Solembumem ubytovali v jednom z menších, i když stále ještě nadmíru prostorných domů, někdo navrhnul, aby se ve městě prozatím ubytovali všichni. Eragon, Safira, Murtagh a Trn se rozhodli pro dvě mohutné borovice, které stály poblíž sebe. Tak se stali sousedy. Grlaissa a Ushremen zvolili jeden z mohutných dubů na okraji města. Elfové se roztrousili do různých částí Eliásu a Kočkodlaci odmítli domy s tím, že si ustelou, kdekoli je právě napadne. Nikdo však nic nenamítal. Owald a Eshi hledali svůj nový domov nejdéle. Z části za to mohlo také to, že se dlouho nemohli dohodnout, který to bude. Co se líbilo jednomu, odmítal druhý. Ale když jeden z unavených kočkodlaků přišel s návrhem, ať si každý vyberou jiný strom, že místa je dost, rázně to odmítli! Nakonec se ubytovali na druhém konci města, daleko od všech ostatních.

   K večeři bylo pouze lesní ovoce. Grlaissa tím nebyl potěšen, ale nic neříkal. Oproti němu Owald vehementně protestoval, což rázně ukončila Liana, která mu pohrozila rozbitím nosu nebo jinou, vážnější újmou. Čerstvý jezdec při tom pomyšlení zjevně moc nadšený nebyl, protože měl ještě v živé paměti svůj incident s lovem v Ellesméře... Mezitím se draci vedení Safirou vydali na lov, při kterém jim modrá dračice vysvětlovala, kde a jak lovit v lesních říších, v nichž žijí také elfové.

   Po skrovné stravě se všichni nově příchozí odebrali do svých příbytků. Eragon a Murtagh s elfy se však chystali k poradě stran výcviku jezdců a čekali pouze na návrat draků. Eragon využil tento čas ke čtení vzácných svitků z Jeodovy knihovny, které dostal darem. Zaujal ho především nejmenší a pravděpodobně nejstarší svitek. Bylo to velice stručné vyprávění o trpaslíčích bozích. Kdykoli si Eragon vzpomněl na ten děsivý hlas, který slyšel při Orikově korunovaci, přešel mu po zádech mráz. Na rozdíl od jiných náboženských knih a svitků, tento neoslavoval bohy jako spravedlivé vládce žijící kdesi na nebesích od počátku času. Psal o jejich narození, válkách, sporech, žárlivosti, krutosti a dokonce i o tom, jak někteří z nich ztratili moc nebo jí byli zbaveni.

   …A když si Gûntera, Urûk, Morgothal, Sindri a Helzvog stvořili rasy, aby jim sloužily, jejich poddaní, menší bohové, proti nim povstali! Z počátku se vše klonilo k vítězství vládnoucí vrstvy bohů. Avšak nakonec se na stranu povstalců přidala i Kílf, dcera vládce Gûntery. S její pomoci rebelové pětici nejvyšších bohů svrhli. Ti, aby se zachránili, vzdali se své božské moci, a přijali těla bytostí, jež v hierarchii moci následovaly hned po božské rase – elfů. Nakonec se hněv menších bohů obrátil i proti Kílf. Ta pochopila, že stejně jako její otec a sourozenci, i ona se musí vzdát svých božských sil, ale věděla, že na rozdíl od nich, bude předurčena světem kráčet sama, neboť svou vlastní rodinu zradila a ta se jí zřekla! Neunesla to a stvořila pro sebe další rasu, kočkodlaky, nikoliv proto, aby jí sloužili, ale aby měla společníky a přátele ve světě, kam se chystala vstoupit. Aby poukázala na svou skromnost a nedůležitost, přijala tělo lidské ženy. Ačkoli je mocnější, než většina příslušníků její rasy a na rozdíl od nich je nesmrtelná, členům své rodiny se mocí nevyrovná… Mnoho staletí po této události zplodila pětice svržených bohů tolik potomků, že vzniklé spory mezi nimi a jejich rodiči i mezi nimi vzájemně vedly k válce o vládu nad světem a nad bytostmi, které postrádaly božskou moc. První z těchto bytostí byli elfové. Po dlouhé a krvavé bratrovražedné válce, kdy byla téměř celá elfská populace vyhlazena, byli temní elfové poraženi. Ale velká pětka zničena být nemohla! Není známo, kde pobývají, avšak přesto je jisté, že stále kdesi na tomto světě žijí!

   Eragona opět mrazilo v zádech. Ještě nikdy neslyšel o krutých bozích, a teď četl, že ti trpasličí nebyli nic jiného, než krutovládci, kteří stvořili rasy, aby si z nich udělali otroky. Přemýšlel by o tom dál, kdyby se mu v mysli neozvala druhá polovina jeho duše. Safira dorazila! Nastal čas probrat podrobnosti výcviku.

   „Myslím, že nejprve bychom se měli dohodnout, kdo z nás začne koho vyučovat,“ sdělil Eragon přítomným. Pomyslel na to, že by si měl raději vzít Grlaissu a Ushremena, neboť urgal před ním měl přeci jen větší respekt, než před Murtaghem.

   Reakce ostatních nebyla taková, jak očekával. Elfové se po sobě podívali, ale než stačili cokoliv říct, promluvila Safira. „Ne, my musíme vyučovat Owalda a Eshi!“ prohlásila bez vysvětlení.

   „A proč?,“ nechápal Eragon, „cožpak to nezvládnou Murtagh s Trnem stejně dobře?“ zeptal se.

   Safira varovně zavrčela, Murtagh se tiše zasmál a Trn vydal zvuk, jako když se kácí stromy. Zřejmě to byl smích.

   „Protože bývalo zvykem, aby drak a jeho dračí mistr byli stejného pohlaví, říkal mi to Glaedr“ sdělila mu modrá dračice a elfové souhlasně přikyvovali.

   „Aha,“ pochopil Eragon, „tak tedy my budeme vyučovat Owalda a Eshi, zatímco Murtagh s Trnem budou učit Grlaissu a Ushremena.“

   Nikdo již neměl námitky. Nyní začali probírat podrobnosti a způsob výcviku. Eragona mnoho neznámých věcí překvapilo, především problematika samotných počátků výuky. Jeho vlastní počáteční výuka u Broma byla poměrně kusá a sestávala jen z toho nejdůležitějšího, co mu tehdy mohlo pomoci k přežití a k řešení na něj se valících závažných problémů, jako bylo například zabití Durzy.  

    Ráno se novopečený učitel probudil velice brzy, ještě za tmy. Byl plný obav, zda se dokáže v roli Mistra alespoň přiblížit vševědoucímu, moudrému a vždy klidnému Oromisovi.  Myslí propátral okolí, a zjistil, že všichni ostatní včetně Murtagha, který byl pravděpodobně klidnější než on, spí. Té noci už neusnul a krátce po úsvitu se vydal na společnou snídani, kde mladým jezdcům oznámil, kdo je bude vyučovat.

    Asi hodinu po snídani už Owald a Eshi dorazili k stromo-domu, který patřil jemu a Safiře. Stejně jako před lety Oromis, i on se první představil.

   „Mé jméno je Eragon Stínovrah, jak jistě víte. Tohle je skulblaka Safira Zářivá Šupina,“ zahájil svou řeč a Safira souhlasně mírně zavrčela, „ale vy nás od této chvíle až do konce vašeho výcviku budete oslovovat ‚mistře‘ nebo ve starověkém jazyce ‚ebrithil‘. Tento výcvik, na jehož konci se stanete stejně duševně i fyzicky zdatnými, jako my, právě začíná.“