Eragon - jedinečné pokračování

Příchod jezdců

   Od událostí v říši Sung-An, jak ji tamní lidé nazývali, uplynuly skoro dva týdny. Oba jezdci i s draky právě letěli s mírným zpožděním na pobřeží, aby v Zemi Dračích Jezdců uvítali své nové druhy, kteří byli na cestě k nim. Jak se Eragon snažil vstřebat zážitky z cesty a vžít se do kultury země Sung-An, v hlavě si cestou znovu vybavoval všechny získané informace:
   Království bylo rozděleno na 37 mezi sebou dílem ustavičně válčících, dílem dočasná spojenectví uzavírajících kmenů, z nichž každý byl pod ochranou některého z trpasličích bohů. Poslední a nejdůležitější kmen byl veden samotným králem a chránili ho ve vzájemné shodě všichni bohové. Celá země byla tedy rozdělena na mnoho menších kmenových území vedoucích válku za účelem získání konečné nadvlády nad ostatními.
   24 kmenů sídlilo na pevnině a jejich příslušníci byli těmi nejlepšími jezdci na koních, jaké kdy Eragon poznal. Mezi nimi vynikal i kmen Sain-Pa, kterému vládl sám Král.
   Dalších 12 kmenů vládlo ostrovům a dle vyprávění to byli zuřiví válečníci, kteří nepoužívali brnění, ale jejich bojovému umění v zacházení s obouručními meči a sekerami se téměř nikdo nevyrovnal. Jsou to prý také mimořádně schopní námořníci. Proto se jich většina kmenů používajících k obchodu loďstvo obávala. Přepadávali totiž jejich obchodní lodě, kradli zboží a nemilosrdně vraždili posádky.
   Poslední a nejmenší, nicméně současně také nejnebezpečnější kmen se nacházel na malém, ale nedobytném ostrově. Říkali si Filii Naturae. Nikdo z tehdy přítomných nevěděl, co ten název znamená, neznali dokonce ani jeho jazyk či původ. Eragon ho však přeložit dokázal. Byl to starověký jazyk a znamenalo to Děti Přírody, nebo také Přírodou obdarovaní. Eragon díky tomu začal tušit, proč je jejich kmen nejnebezpečnější. Muselo se dojista jednat o čaroděje! A jeho teorii se zdálo potvrzovat i to, že se o nich říkalo, že vládnou silami bohů. Zdálo se, že si zahrávali také s magií Duchů, neboť prý čas od času z jejich ostrova připluje hrozba s červenými vlasy, která ničí každého, koho potká. Stín. V takovém případě kmeny uzavřou příměří a ti nejlepší jízdní lukostřelci se vydají Stína zabít. Mnoho jich při tom padne a často také musejí i samotní čarodějové, kteří Stína stvořili, přijít na pomoc.
   Eragon obdivoval udatnost těchto válečníků, jejichž každá generace dokázala zabít několik Stínů, ale zároveň jimi hluboce opovrhoval za jejich zacházení se ženami. Ty hrály v jejich společnosti podřadnou roli a dokonce i samotná manželka náčelníka znamenala v místní hierarchii méně, než obyčejný rolník... Jeho mysl dál těkala od tématu k tématu, a přemýšlel tak současně o všem a o ničem. Pokračoval by tak snad donekonečna, kdyby Safira náhle výhrůžně nezavrčela.
   Instiktivně sevřel Brisingr a rozhlížel se, pátraje všemi směry, ale nic znepokojivého neobjevil. Až poté ho napadlo spojit svou mysl se Safiřinou.
   "Vrrr, musíš to dělat? Vy dvounožci máte hroznou mysl!" stěžovala si dračice.
   "Cože? Co tím myslíš?"
   "V myšlenkách na mě řveš ty své nesmysly, na něž jsi přišel!" peskovala ho jako malé dítě.
    Eragon ucítil, že Trn si myslí to samé, zatímco Murtagh se spíše upřímně bavil...
   "Tak promiň, nevěděl jsem, že ti to vadí," sdělil ji uraženě a ucítil, že se na chvíli zacítila provinile.
   Nakonec vydala nějaký neurčitý zvuk. Smích, pravděpodobně…
    Ti dva se ale nikdy dlouho škorpit nedokázali, a nakonec se zase rychle usmířili. Tentokrát bylo pobavení Murtagha a Trna cítit zřetelně na míle daleko, dokud oba raději před Eragonem neuzavřeli svou mysl.
   Nakonec dorazili po klidném letu zpět na jižní pobřeží Země Dračích Jezdců. Tam už čekali elfové, kteří poutníkům začali v mysli posílat obrázky nově vyzpívaného města v jižních lesích ještě dříve, než Safira přistála na písečné pláži. Eragon se při tom opakovaně neubránil hlubokému obdivu k elfskému umění přizpůsobovat si přírodu podle svého, a přece v naprostém souladu s ní. Jakmile hladce dosedli, vydali se je všichni elfové přivítat osobně.
   "Stínovrahu, právě v čas!" radovala se jedna z elfích žen a ukázala tenkým prstem směrem k oceánu.
   Tam, směrem od západu, plula loď obrovské velikosti, která se nyní začala stáčet směrem k pobřeží. A na její palubě se zřetelně vyjímala dvě těla dračích mláďat. Jedno tmavě zelené a místy hnědě žíhané. Druhé mládě pak bylo opravdu žluté jako "kuře", čemuž se Eragon nedokázal neusmát. Cítil však sám i všude kolem sebe současně i určité napětí. Safiřino, Trnovo, Murtaghovo i všech elfů, včetně Liany, která zde byla také, protože by si za nic na světě nenechala tuhle jedinečnou událost ujít.
   Po několika minutách mladí draci vzlétli z lodi i se svými Jezdci. Hnědý drak s urgalem v sedle kroužil nad lodí jako orel chránící své hnízdo. Zato žlutá dračice vypouštěla tu a tam rozverné obláčky dýmu, potápěla se a skotačila, jako Safira v mládí. Eragonovi probleskla hlavou vzpomínka na ten čas a cítil, že Safira myslí na totéž.
   Když nakonec loď přistála, oba draci dosedli na pobřeží. Než se ale stihli s čekajícími navzájem přivítat a představit, z lodi začaly hrnout desítky drobných postaviček. Kočkodlaci!
   Co tu dělají, podivil se pro sebe Eragon a nevycházel z údivu
   "Já to tušila!" zaradovala se Safira a Eragon se uculil, protože on zase naopak tušil, že Safira si vymýšlí, jelikož ani ona sama tohle nemohla čekat ani v těch nejdivočejších snech.
   "Kočkodlaci a draci k sobě odjakživa patřili! Dívím se, že nás nechali, abychom odjeli bez nich!"
   "No konečně, už i můj starej kozel smrdí po soli!" ozval se rázný hlas. A z lodi vystoupila černovlasá věštkyně - bylinkářka Angela.
   "Ty máš kozla?" podivil se Eragon, kterého kromě této přihlouplé otázky nic jiného nenapadlo.
   Zamračeně se po něm šlehla pohledem, ale neodpověděla. Poté si přísnýma očima změřila postupně všechny elfy, až skončila u Liany, která hrdě stála po boku svých druhů.
   Angela sevřela jílec meče.
   "Ach Eragone, vidím, že už zase lítáš v průšvihu." oznámila unaveně a tvářila se, jakoby snad Eragona vždy musela z problémů dostávat právě ona. Mladý Jezdec si všiml, že po celou tu dobu z Liany nespustila oči a stále držela ruku na meči.
   Vlevo si někdo odkašlal. U všech bohů, zapomněl jsem na jezdce, vynadal sám sobě Eragon.
   "Milé setkání..." oslovila Safira všechny přítomné místo něj.